Hysterie kolem „polévkové“ vyhlášky

2012/2

Bc. Alena Strosserová

Nikoliv po bleskovém rozhodnutí pana minist­ra, ale téměř po roční přípravě vyšla ve Sbírce zá­konů novela vyhlášky o školním stravování. Jejím hlavním smyslem bylo navýšit finanční normativ, aby měly školní jídelny za co nakupovat suroviny po zvýšení DPH. Od 1.1.2012 školní jídelny tedy mohou zvýšit strávníkům stravné, pokud jim dosavadní finanční prostředky nebudou stačit.

Mohou, ale nemusí. Vyhláška je k tomu nenutí. A už vůbec ne proto, že by museli někomu nutit polévku. Polévka, stejně jako saláty nebo mouční­ky byly součástí oběda už dříve, a to za cenu, kte­rou žáci platili. Bohužel se našli takoví koumáci, kteří elegantně obcházeli vyhlášku tím, že každou součást oběda prodávali strávníkům zvlášť. Cena oběda pro strávníka, která měla být pevná a daná garancí vyhlášky, se pak o hodně zvýšila. V pon­dělí 2.1. vyšel první článek, který napadl pana mi­nistra za nesmyslnost ve vyhlášce. Zde jsem ještě uvěřila panu redaktorovi, že šlo o silvestrovský žertík, zvláště když byl ochoten otisknout vysvět­lení, proč je definice oběda ve vyhlášce.

Další článek, který vyšel v MF Dnes 7.1., byl už o něčem jiném. Nejen, že nesmyslně napadal pana ministra, ale zároveň byl plný lží. Navíc budí do­jem, že byl napsán na objednávku firmy Scolarest (dříve Eurest). Proč asi firma změnila zavedenou značku? Ale to sem nepatří, jen mě to hodně pře­kvapilo.

O čem tedy článek s titulkem „Budete jíst po­lévky, nařídil Dobeš studentům“ vlastně byl?

Autorka píše, že od ledna přibyla do ceny oběda polévka. To je první omyl. Polévka, ale i mouč­ník, salát a nápoj byly vždy v ceně oběda. Už od té doby, kdy u nás vznikly první vyhlášky o škol­ním stravování (r. 1953), jenže dřív nikoho nena­padlo vyhlášku obcházet a oběd rozprodávat po kouskách.

Oběd ve školní jídelně musí plnit výživové normy pro specifikované věkové kategorie. Aby žáci dostali potřebný přísun živin nutný pro jejich zdravý vývoj (oběd je 35% doporučené denní dáv­ky), musí dostat kompletní oběd. Ve školní jídelně je přísun živin kontrolován pomocí spotřebního koše. Ten se nedá splnit pouze hlavním jídlem. Polévka doplňuje hlavní chod zejména o zeleninu, které mají děti pořád nedostatek. To, že by děti měly jíst polévku i salát a moučník (máme na mys­li především mléčné dezerty), aby přijaly potřeb­ný a vyvážený objem živin všichni víme. Z toho důvodu jim to také za cenu oběda nabízíme. Ale nenutíme je to sníst! To si musí sami strávníci rozhodnout, co a v jakém množství sní. Školní jí­delny se jen starají o to, aby strávníci dostali to, co si zaplatí a na co mají nárok podle předpisů.

Novela vyhlášky má tedy strávníky přede­vším chránit. V článku se také píše, že jedno pražské gymnázium zdraží obědy kvůli polévce. To je smutné. Asi by si měl ten spravedlivě roz­hořčený tatínek zjistit, za kolik peněz se stravují vrstevníci jeho syna na jiné střední škole, kterou neprovozuje soukromá firma. Asi by byl překva­pen, že se oběd i s polévkou, salátem a nápojem dá zakoupit i za méně peněz, než kupuje jeho syn pouze hlavní chod.

Ještě kurióznější argument byl od paní ředitelky střední školy v Lysé nad Labem: „Je bláhové stře­doškolákům diktovat, co mají jíst… dětí teď bude na obědy chodit méně, protože se v domácnostech začalo šetřit, a tak to studenti vyřeší nějakým fast foodem“. To je skutečně fundovaná odpověď ředi­telky školy. Copak paní ředitelka neví, že jídlo ve fast foodu je mnohem dražší než ve školní jídelně? O nevyváženosti, nízké nutriční hodnotě pro vy­víjející se organizmus nemá cenu se rozepisovat, o tom už byly popsány stohy papíru. Je zarážející, že pedagog a ředitel školy může vyslovit takový názor. Jen v jednom má paní ředitelka pravdu, ve fast foodu studentům nikdo polévku nutit nebude.

Na závěr bych chtěla konstatovat, že přece jen v něčem má článek pravdu. Podnět i celá vyhláška skutečně vnikla prací odborníků na školní stra­vování a je v zájmu zdraví žáků. A nejen zdraví, ale jak se ukazuje i jejich peněženek. Školní stra­vování je u nás dotované z daní, a proto ho musí chránit předpisy, aby nemohlo být zneužíváno. Vyhláška nevznikla narychlo, a definice oběda se do ní nedostala jen tak pro nic za nic.

Podle hesla o potrefené huse, která se okamžitě ozvala, můžeme konstatovat, že zakotvení defini­ce oběda bylo nutné a je dobře, že ve vyhlášce je. Doufám, že ministerstvo nepodlehne nátlaku soukromých provozovatelů školního stravování (kterých je asi 10% z celkového po­čtu školních jídelen) a nebude měnit vyhlášku, která není chvilkovým roz­marem, ale pečlivě připraveným do­kumentem, který je závazný. Žádná školní jídelna, která dodržuje předpisy a dodržovala je i před novelou vyhlášky, se proti definici oběda neohradila. Učinila tak jen soukromá firma, která pravděpodobně dosud zvyšovala své zisky obcházením stávající vyhlášky. To se nyní zarazilo, a proto se napadá ministerstvo pro nesmyslnost vyhlášky a žádá se zrušení předpisu.

A média šířením hysterie bez ověře­ní faktů školnímu stravování zase jen škodí.

A strávníci, na jejichž ochranu byl předpis vydán se cítí dotčení, že budou kráceni na svých právech a k něčemu nuceni. To je nejvíc absurdní.

V nedělním publicistickém pořadu Otázky Václava Moravce byla otázka definice oběda znovu otevřena. Pan ministr školství Josef Dobeš nezpochybnitelně vysvětlil, proč byla definice oběda do vyhlášky přidána. A do­dal, že naše kuchařky nemají problém za určenou cenu uvařit celý oběd.