Dobrý den,
syn miluje sladké, doma pijeme pouze neslazené nápoje, protože přislazování nepřináší žádný přínos. Navíc je syn velmi neposedný, proto mi přijdou slazené nápoje pro něj nevhodné. Ve školce mají volně přístup ke slazenému čaji a vodě, po vodě tam nesáhne nikdy a klopí do sebe hrníčky s čajem. Když mu dají sklenici s vodou, ani se jí nedotkne. Není nějaké doporučení pro MŠ, ve kterém bych měla podporu, aby děti byly vedeny k pití neslazených nápojů? U takto malých dětí přeci nemůžeme spoléhat, že si samo vybere zdravější variantu a školské zařízení by v tom mělo rodičům vyjít vstříc a vést děti správným směrem.
Paní učitelka mi třeba řekla, že po slazeném čaji dětem rohy nenarostou a podobně, ale pak u starších dětí a dospělých čteme neustále o skrytých cukrech v nápojích a rušení automatů na sladkosti na školách, ale návyky pít sladké získávají děti bohužel už v MŠ a rodič s tím nemá možnost něco udělat. Varianta nosit si vlastní pití je také ošemetná, protože syn ví, že v konvi je sladký čaj a domáhá se ho. A jen pro upřesnění, cukrů má syn ve stravě dostatek, už ke snídani má každé ráno kaši s ovocem, téměř denně ke svačině buchtu, takže určitě nestrádá.
Vážená paní,
školní stravování zajišťuje stravování dětí, žáků a studentů od mateřské po střední školu. V každém školské příspěvkové organizaci se stravuje několik desítek či stovek klientů, a to jak „dětí“, tak dospělých. Je zřejmé, že nelze zohledňovat rodinné zvyklosti ve stravování, proto jsou právními předpisy stanoveny standardy v podobě výživových norem pro jednotlivé věkové kategorie tzv. SPOTŘEBNÍ KOŠ – příloha č. 1 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění p.p.
Zde jsou sledovány jednotlivé komodity v průměru na dítě (v případě mateřské školy) a měsíc. Těmito komoditami jsou maso, ryby, mléko, mléčné výrobky, cukr volný, tuk volný, ovoce, zelenina, luštěniny, brambory (konkrétně příslušná vyhláška).
Dalším vodítkem pro pracovníky školního stravování jsou doporučení jednak Státního zdravotního ústavu, jednak Ministerstva zdravotnictví, v neposlední řadě i časopis Společnosti pro výživu – Výživa a potraviny. Dovolte mi citovat z metodiky SZÚ Rádce školní jídelny 1:
„Nápoje je důležité střídat, stejně tak druhy minerálních vod. Nápoj je „pouze“ nápoj, hlavním zdrojem minerálních látek, vitaminů a energie je potravina. V praxi by měl fungovat systém, že školní jídelna vždy nabídne neslazený nemléčný nápoj (formou vody, neslazeného ovocného čaje či jiného neslazeného čaje, ve výjimečných případech minerální vody). Jako druhou volbu nabídne buď mléčný (slazený či neslazený), nebo nemléčný slazený nápoj.“
V mateřské škole je situace o něco komplikovanější, na přesnídávku je volen většinou mléčný nápoj teplý či studený, oslazený další příchutí či neslazený (průměrná měsíční spotřeba na dítě a den je stanovena: mléko 300 ml, cukr 20 g), k obědu lze připravit nápoje dle výše uvedených pravidel, na odpolední svačinu jsou nápoje střídány dle vhodnosti a typu svačiny. V rámci školního stravování je v mateřských školách připravován pitný režim, zde je preferován neslazený nápoj či pitná voda.
Pokud je nápoj slazený, mělo by se jednat o velice mírně slazené varianty. Sirupy i džusy je nutné poměrně výrazně ředit tak, aby ve výsledném nápoji byly maximálně 2 g cukru / 100 ml.
Dovolte mi, vážená paní, vrátit se na úvod. Připravovat stravu pro širokou skupinu strávníků není jednoduché. Pokud zaměstnanci školní jídelny nemají oporu při jakémkoliv „vybočení“ z navyklých chutí, mnohde výrazně ovlivněných názorem pedagogů, mají situaci velmi těžkou. Je zapotřebí spojit své síly a postupnými kroky přijatelnými pro dětské strávníky „ozdravit“ jídelní lístek. To platí nejen o nápojích, ale i o ostatních pokrmech ve školním stravování.
Petronila Gleichová, SPV