Dobrý den,
jsem učitelka na ZŠ. Asi víte, jak to vypadá při dozorech nad dětmi ve školní jídelně – polovina jich odnáší polovinu oběda, druhá polovina o něco méně. Nebo jedno dítě pronese, že mu to nechutná, a hned to nejí celý stůl.
U rodičů se setkáváme s protichůdnými názory typu „Kdyby ty učitelky na ty děti trochu zatlačily, však ony by to snědly…“ a na druhé straně s tím, že nechtějí, abychom do jídla dětí vůbec nějak zasahovaly. Sama jsem byla k jídlu nucena opravdu hodně a obě strany dle mě mají pravdu.
Většinou u dětí trváme na tom, aby jídlo, nad kterým se ošklíbá, alespoň ochutnalo dvěma sousty, a pokud odnáší velký objem oběda, tak musí sníst některou z částí – vybrat si může samo, buď přílohu, maso (vejce atd.) nebo polévku. Je to tak v pořádku? Nebo opravdu nemáme zasahovat?
Děkuji!
Tohle je problém veliký a není to jen o tom nucení. Každé dítě je jiné, a proč nejí obědy, k tomu má mnoho důvodů.
Nucení asi nepomůže, ale komunikace, kterou jste uváděla, že to mají alespoň ochutnat je určitě účinná.
Více by asi pomohlo mluvit o jídle ve školní jídelně i v hodinách. Nejen o živinách, ale také o tom, že připravit jídlo stojí hodně práce, stojí to také peníze. Mluvit s nimi o tom, proč to nejedí, třeba i o tom, že když to nechutná jednomu, nemusí to kazit jiným.
Je to dost pedagogické a psychologické práce.
S těmito problémy se setkáváme poměrně často, a jejich řešení je individuální a náročné.
Ale určitě stojí za to se jimi zabývat, protože školní oběd je důležitý a sociální prostředí ve školní jídelně má vliv na stravovací návyky pro děti po celý život.
Bc. Alena strosserová