Jsou mikrovlnky bezpečné?

2005/4

Ing. Jiřina Houšová, CSc.
Praha

Na webových stránkách www.celostnimedicina.cz se dne 3. 11. 2004 objevil nepodepsaný článek „Proč mikrovlnky NE ?“.

Následující poznámky ke zmíněnému textu vychází z mých znalostí, které se opírají o více než desetiletý výzkum především tepelné stránky interakce mikrovlny- potraviny, a které jsou vzhledem k mé profesi inženýrského charakteru.

Jak název textu napovídá, je celý příspěvek zpracován varovně, z velmi negativního pohledu na tuto technologii s cílem současné či budoucí uživatele mikrovlnného ohřevu zastrašit či od jeho aplikace odvrátit. Tomuto cíli odpovídá rétorika textu („tvrdé záření“, „třecí žár“, …), účelový výběr poznatků jiných autorů i jejich prezentace, jednoduché, často zkreslené závěry anonimního autora apod.

Nebezpečnost mikrovlnného ohřevu je argumentována – kromě tvrzení, že pravdivost o jeho škodlivosti je úmyslně zamlčována – dvěma důvody: prvním je zdravotní riziko mikrovlnami ošetřených a tím znehodnocených potravin, druhý souvisí s provozem mikrovlnných trub, respektive rizikem možného ozáření obsluhy unikajícími mikrovlnami. Oba důvody, které jsou mj. kritiky této technologie velmi často používány, jsou podpořeny různě věrohodným tvrzením autora, komentovanými výsledky či závěry studií autorů jiných a dokonce i v podstatě utajeným výzkumem z doby 2. světové války. Vedle informací v podstatě pravdivých, obsahuje text mnohá tvrzení či údaje, s nimiž Ize polemizovat i údaje matoucí, zkreslující a nepravdivé.

Řadu nepravdivých či zavádějících informací obsahuje již úvodní pasáž o tom, jak pracuje mikrovlnná trouba. Za velmi závažné považuji především směšování pojmů záření (radiace) jako jedné ze základních forem přenosu energie (v daném případě energie mikrovln od jejího zdroje k ohřívané látce) se zářením radioaktivních látek, které je obecně známo jako nebezpečné. Tento výklad a z něj vyvozené závěry je třeba odmítnout, podobně jako argumentačně nepodložené výroky „Mikrovlnné záření, kromě ohřívání, dělá se zahřívanými látkami ještě něco navíc“ resp. že „lidé polykají s mikrovlnami upravenou potravinou ještě cosi neznámého“.

Mikrovlny tvoří část spektra elektromagnetických vln, která je vymezena frekvencemi 300 MHz až 300 GHz a jím odpovídajícími vlnovými délkami. V tomto spektru leží mezi vlnami, které přenášejí radiové a televizní signály (ty mají nižší frekvence), a infračerveným (tepelným) zářením s frekvencemi vyššími. Z frekvenčního pásma mikrovln je prakticky jedna frekvence vymezena pro obecné využití při úpravě potravin (2450 MHz), ostatní slouží pro telekomunikační, radarovou a medicínskou techniku či jsou využívány pro jiné průmyslové aplikace.

S frekvencí elektromagnetických vln je úzce svázáno množství energie, kterou jsou schopny přenášet. Množství přenášené energie je nejmenší u záření s nejnižšími frekvencemi a naopak nejvyšší u gama a kosmického záření s frekvencemi nejvyššími. Mikrovlnná radiace patří mezi nízkoenerqetická neionizační záření. Bylo prokázáno, že škodlivý ionizační efekt elektromagnetické radiace začíná v oblasti UV záření, okolo frekvence 1,5 PHz, což je frekvence zhruba milionkrát vyšší.

Jediný dosud prokázaný účinek interakce mikrovln s potravinami je účinek tepelný. Vzestup teploty potraviny v mikrovlnném poli vysvětluje teorie mikrovlnného ohřevu tzv. mechanizmem polární rotace a iontovým pohybem, které souvisí se složením potraviny, především s obsahem vody a rozpuštěných solí. Neexistuje dosud žádný teoretický důvod pro existenci jiného netermálního či specifického efektu mikrovlnného ohřevu. Řada experimentů, které se jej snažily či snaží dokázat byla jinými zpochybněna a nejčastěji vysvětlována neobvyklým rozložením teplot (Buffler, 1992).

Je třeba podotknout, že dokazování a vyvracení netermálního či specifického efektu mikrovlnného ohřevu, na který autor poukazuje, se objevuje v literatuře desítky let. Tento specifický efekt se často demonstruje na příkladu vzniku či průběhu určitých reakcí nebo vzniku určitých substancí či sloučenin, které nelze vysvětlit naměřeným vzestupem teploty ohřívané látky. Určité vysvětlení uvádí Ponne (1996) ve své studii interakce elektromagnetické energie se složkami zeleniny a to rozdílem mezi „mikrotermálním “ efektem ohřevu (k vzestupu teploty dochází prioritně v určitých elementech potraviny, které vykazují dielektrické ztráty, nap(. v molekulách vody, odkud se pak teplo šíří klasickými mechanizmy, tedy výrazně pomaleji) a“makro-měřením“ teploty pomocí stávajících technických prostředků.

Dále je třeba poznamenat, že jiné než obvyklé či očekávané rozložení teplot v ohřívané látce je průvodním jevem mikrovlnného ohřevu a zejména u potravin, které nejsou jednoduchou chemickou substancí, je jedním z problémů jeho úspěšné aplikace. Nerovnoměrné rozložení teplot v potravinách při ohřevu mikrovlnami představuje skutečně určité potenciální riziko poklesu jejich kvality, např. hygienické. Rozložení teplot v potravině ohřívané mikrovlnami závisí na mnoha faktorech, pravděpodobnost nerovnoměrného ohřevu je vysoká a jeho předpověci obtížná. K obtížnosti verifikace tepelného či jiného účinku mikrovlnného ohřevu přispívá i problém s měřením teploty ohřívané látky během ohřevu. Běžné měřící prostředky s kovovými elementy jsou nepoužitelné a i s drahými měřícími systémy typu Luxtron získáme obraz o průběhu teplot pouze v několika určitých místech ohřívané látky, při tom teploty v místech jiných mohou být zcela odlišné.

Na problémech s mikrovlnným ohřevem mléka v dětských lahvích či s předehřevem krve pro účely transfuze, které autor zmiňuje, nelze proto hledat nic nadpřirozeného. S velkou pravděpodobností lze předpokládat, že souvisely právě s nerovnoměrným ohřevem obou látek, možná v důsledku tvaru i rozměrů použitých nádob či obalů. To dokazovaly konečně i námi publikované výsledky měření teplot při ohřevu mléka v dětských lahvích, publikované před lety v našem časopise.

Velmi překvapivá byla pro mne informace o vynálezu mikrovlnné trouby. Ve všech renomovaných publikacích (R. Decareau, Ch. Buff ler, J. Osepchuck a dalši se uvádí zcela jiné historky, které objev účinku mikrovlnné energie sice rovněž datují do období druhé světové války, ale za oceán. Jisté je, že první patent na tuto aplikaci mikrovln byl udělen v r. 1945 pracovníkovi firmy Raytheon Corp. v USA.

K druhému důvodu, proč zavrhnout používáni mikrovlnné trouby, je podle autora možný vznik tzv. „mikrovlnné choroby“. Zdravotní riziko ozáření lidského organizmu mikrovlnami, které je zde demonstrováno, nikdo nepopírá. Z tohoto důvodu např. pramení i obava o případném zdravotním riziku používání mobilních telefonů. Je třeba konstatovat, že bezpečnému provozu mikrovlnných trub věnují seriozní výrobci mimořádnou pozornost. Zamezení úniku mikrovln ze zařízení při jeho chodu je řešeno řadou konstrukčních opatření několikanásobným jištěním vypnutí magnetronu při otevření dveří, speciální konstrukcí dvířek včetně konstrukce těsnění a dalším. Zařízení jsou u výrobců za tímto účelem testována, uživatel dostává pokyny, jak se zařízením zacházet a jak má vypadat jeho údržba. Existují přístroje, které měří únik případné radiace a existují i hygienické normy pro provoz vysokofrekvenčních zařízení (kam mikrovlnné trouby patří), které stanoví přípustnou mez radiačního záření v okolí těchto zařízení. V případě pochybnosti o bezpečnosti provozu určitého zařízení by se měl uživatel obrátit na specializovaná pracoviště, která míru případného vyzařování umí změřit. K intenzitě vyzařované radiace chci podotknout, že klesá se čtvercem vzdálenosti od zdroje, tedy velmi výrazně. Proto pozorování toho, co se uvnitř trouby děje z bezprostřední blízkosti, není nejlepší postup.

K řadě dalších dramaticky podaných argumentů o změně chemického složení či struktury potravin při mikrovlnném ohřevu či referovaných dopadech na zdraví konzumenta nejsem schopna se kompetentně vyjádřit a doporučuji vyjádření příslušných specialistu. Pouze dodávám, že vlivu mikrovlnného ohřevu na kvalitu (nutriční, senzorickou, hygienickou) různých potravin je věnována pozornost ve vědecko-výzkumné oblasti desítky let a existuje mnohem více příkladů, které by mohly demonstrovat právě opačny vliv nežli dokazuje autor. Je však nezpochybnitelné, že mikrovlnný ohřev potravin představuje – pro objasnění všech souvislostí- obrovský úkol který bude vyžadovat ještě mnoho další práce. Vytrhnout proto cíleně dílčí výsledky nepovažuji za seriozní řešení.