Červená řepa

Červená řepa (Beta vulgaris L. subsp. esculenta, také Beta vulgaris var. vulgaris) je dvouletá rostlina z čeledi laskavcovité (Amaranthaceae), ze které se konzumuje podzemí část, řadící se ke kořenové zelenině. První písemná zmínka o její konzumaci je z Babylonie a je stará 3 000 let. Je oblíbená v Evropě i v Severní Americe a mnoha asijských zemích. V poslední době je její zvýšená konzumace doporučována i u nás, a to kvůli jejím pozitivním účinkům na zdraví, které jsou však silně nadhodnocovány. Naopak se nemluví o složkách, které mají na lidské zdraví negativní vliv.

Podle české databáze složení potravin 100 g jedlého podílu červené řepy má energetický obsah 166/39 kJ/kcal a obsahuje 0,2 g tuku, 7,2 g sacharidů, 1.3 g bílkovin, 0,1 g soli a 1,7 g vlákniny. Obsah vitaminů rozpustných v tuku je prakticky nulový, výjimkou je provitamin A beta-karoten. Obsah ve vodě rozpustných vitaminů je také nízký. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku. Přítomný vápník a železo mají nízkou využitelnost. Z hlediska obsahu makro- i mikroživin červená řepa není nijak nadstandardní. Pozitivem je přítomnost látek ochranných, zejména červených barviv betalainů a dále flavonoidů, které působí antioxidačně (jako ochrana před oxidačním stresem), zejména jako prevence srdečně-cévních onemocnění. V poslední době se červená řepa doporučuje pro zvýšení výkonnosti, zejména sportovců kvůli vysokému obsahu dusičnanů (nitrátů), které se přeměňují na NO (kysličník dusnatý), který rozšiřuje cévky a působí lepší prokrvení, okysličení a odvod zplodin metabolizmu. Působí tak i v prevenci srdečně-cévních onemocnění. Sportovcům se doporučují velká množství 500 ml šťávy z červené řepy, ekvivalentní množství koncentrátu nebo 200 g grilované červené řepy. Dusičnany přijaté ve stravě se ale také přeměňují až na karcinogenní nitrosaminy, a proto je obsah dusičnanů v zelenině limitován zákonem. Červená řepa také obsahuje vysoké množství kyseliny šťavelové, která nepříznivě ovlivňuje metabolizmus vápníku a její soli, šťavelany, jsou základem jednoho typu močových a ledvinových kamenů. Nepříznivě na ledviny působí i přítomné puriny. Z výše uvedených důvodů je vysoká konzumace červené řepy riziková, zvláště některými jedinci.

Červená řepa se používá jako syrová i vařená pro přípravu různých salátů, griluje se, připravují se z ní křupky, používá se pro přípravu v některých zemích velmi oblíbeného boršče apod.

Závěrem bych chtěla upozornit, že u červené řepy platí ve zvýšené míře doporučení „všeho s mírou“.

Jana Dostálová

ABCDEFGHChIJKLMNOPQRSTUVZ