Nedostatek vitaminu A a klinická onemocnění

Historický přehled

Pro vyjádření nedostatku vitaminu A s užívá termín xeroftalmie. V Ebersově papyru v roce 1600 př. Kr. je první zmínka o šerosleposti, která se vyskytovala už ve starobylém Egyptě. Pro léčení tohoto onemocnění se užívala játra různých zvířat.

V 18. a 19. století bylo popsáno mnoho případů xeroftalmie. Řada vážných forem nedostatku vitaminu A vedla dokonce až ke ztrátě oka. Děti, které trpěly tímto onemocněním, měly často i jinou vážnou „malnutrici“- průjmové onemocnění, zápal plic a musely být hospitalizovány. Specifický výživový nedostatek se rozšiřoval v 19. století.

Na začátku 20. století, asi po 2 dekády, se prováděl systematický laboratorní výzkum na zvířatech. Podávání přídatných látek, přítomných v mléčných výrobcích a rybích olejích působilo preventivně. Tento faktor byl nazván v tuku rozpustný A.

Ze studia u dětí, jejich vzrůstu a celkového vývoje, se zjistilo, že děti, které dostávaly větší porce mléčného tuku a plnotučné mléko prospívaly a vyvíjely se daleko lépe než jejich kolegové s jinou stravou a také byly méně nemocné. V roce 1928 byl vitamin A deklarován jako antiinfekční faktor. Vitamin A byl dále postupně studován v různých zemích světa, především na dětech, které v některých zemích umíraly na nedostatek vitaminu A. Postupně se dařilo jejich úmrtnost snížit.

Nedávné studie prokazují, že poměr β – karotenu a vitaminu A není 6 molekul , ale 12 molekul β – karotenu na 1 molekulu vitaminu A. V některých studiích byl poměr 21 molekul β –karotenu, a to ve směsné šťávě z ovoce a zeleniny , na 1 molekulu vitaminu A. Zájem o studium vitaminu A trvá nadále a to jak o klinický tak i o molekulární výzkum.

Podle:
Sommer A.
J. Nutr. 138, 1835 – 1839, 2008.