Ohlédnutí za akcí „Školní mléko“

2006/3

Ing. Eva Šulcová
SPV, Praha

 

Také bychom mohli nazvat náš příspěvek „Jak šel čas a kolik (často zbytečné) práce nás to stálo“.

Pan dr. Srb, ředitel obecně prospěšné společnosti Laktea, přispěl do našeho časopisu sdělením o současném stavu akce Skolní mléko, která je z velké části zajišťována uvedenou společností. Dozvíte se, co všechno Laktea a ostatní spolupracující dodavatelé mléka a mléčných výrobků do škol dělají pro úspěšný průběh a jak se akce slibně rozvíjí. To redakční radu Zpravodaje inspirovalo k zařazení vzpomínky na přetěžké začátky této chvályhodné snahy státních orgánů o příspěvek k zajištění jedné ze základních složek výživy dětí.

Ohlédneme-li se hodně zpět a projdeme v paměti zhruba 30 let, můžeme zmapovat všechny problémy – a že jich nebylo málo. Srovnáte-li příspěvek dr. Srba s touto vzpomínkou, může vám minulost připadat bud úsměvná nebo těžko uvěřitelná.

Dejme se tedy do problémů jednoho po druhém.

Jak to všechno začalo

V roce 1965 se usnesla tehdejší vláda, shodou okolností usnesením č. 65/1965 na tom, že ministerstvo školství zajistí podávání mléka ve školách. Až potud v pořádku a na pochvalu. Jenže hned vznikl

Problém č. 1- kdo to zajistí

V usnesení se jaksi pozapomnělo uložit úkoly dalším centrálním orgánům. Nikdo neměl za úkol řešit otázky, které nespadaly do působnosti školství: např. financování, zajištění potřebného počtu pracovmků a jejich odměňování, sortimentu mléčných výrobků ve vyhovujícím jednoporcovém balení, zdravotní nezávadnosti od výroby až po podávání dětem ve školách, organizaci dodávek atd. Nezapomeňte – tehdy se všechno plánovalo a co nebylo v plánu, jakoby neexistovalo. Ministerstvo školství muselo tedy všechny záležitosti obtížně a zdlouhavě vymáhat jednáním s příslušnými centrálními orgány a institucemi.

Problém č. 2a – sortiment

Zdánlivě jednoduchá věc: mléko a mléčné výrobky. Jenže mléko se prodávalo pro velkospotřebitele v konvích o 25 litrech, o jiných výrobcích se tehdy ani neuvažovalo. Prostě existovala naivní představa, že děti budou s nadšením popíjet každý den svůj hrneček mléka. Jak to dopadlo se dozvíte dále.

Problém č. 3- kdo povinnost podat dětem mléko převezme

Kdo jiný, než odbory školství tehdejších krajských a okresních národních výborů. Nejen tehdejší metodičky či inspektorky školního stravování, ale především školní jídelny. Zorganizovat dodávky mléka, přesvědčit pracovníky jídelen, odpovědné pracovníky školských orgánů a rodiče, to přece nic není. Podat hrnek mléka je nakonec dílem okamžiku. Ale podat několik set hrnků mléka? Stihnout to pro všechny v době velké přestávky? Umýt hrnečky a uklidit jídelnu, aby bylo vše v pořádku pro výdej oběda? Vést agendu poplatků od rodičů, zajištovat dodávky, splácet faktury? Ani náznak snahy posffit počty pracovníků v jídelnách.

Problém č. 4 – konve

Nejen, že je pracovnice jídelen musely nanosit do kuchyně. Problém byl i s přejímkou, dodavatelé je vozili velmi časně ráno, kdy je neměl kdo převzít Občas bylo o konev míň, někdy (vzácně) víc, někdy je kdosi otevřel a trochu si nabral, v zimě zamrzaly, v létě se pařily na sluníčku. A taky se musely vymývat, na což nebyly školní jídelny zařízeny.

Ale to všechno nebyl ten největší zádrhel. Horší byl

Problém č. 5- děti to nepily

Konvové mléko nařídila hygienická služba převářet, jistě věděli proč. Že na to nejsou školní jídelny ve všech případech vybaveny, nebylo to nejhorší – vždyf na vás je spolehnutí, vy si vždycky dokážete poradit. Nejhorší bylo, že děti odmítaly svařené mléko pít a tak se ve velkém vylévalo do kanálů.

Problém č. 6 – financování

Úhrada za konzumaci mléka nebyla problémem č. 6. Po dohodě s tehdejším ministerstvem financí byla stanovena na jakýsi pakatel, přesněji řečeno na částku odpovídající jedné čtvrtlitrové porci mléka v maloobchodní ceně. Problémem bylo financování odměny pracovníků, kteří se o mléčnou akci dnes a denně starali. Po dlouhých jednáních bylo rozhodnuto, že nelze všechny povinnosti vložit na bedra školních jídelen. Jako prodavači (lépe řečeno „podavači“ mléka) a výběrčí poplatků mohli být přijati školníci, uklizečky a další pracovníci škol nebo dobrovolníci např. z řad rodičů či důchodců. Odměna: 0,10 Kčs za 1 porci. Ani v tehdejší době to nebyl výdělek, po kterém by kdokoli prahnul. To bylo možné uskutečnit ale až v době, kdy byl vyřešen.

Problém č. 2b nebo chcete-li č. 7- skleničky

Po velice dlouhých jednáních docílilo ministerstvo školství zavrhnutí konvového mléka a balení do čtvrtlitrových lahviček. Částečná úleva – mléko bylo pasterované, nepřevářelo se, děti je pily, ale jen odtud potud. Jinak stejné problémy – v létě chybělo chlazení, v zimě zamrzaly. Navíc byly poměrně těžké (míněna bedna s dávkou lahviček s mlékem, které bylo nutno rozdělit do tříd), a byly vratné – sesbírat je, spočítat, vypláchnout, odevzdat. Za 0,10 Kč kus. Samozřejmě, že se MS snažilo o racionálnější řešení, především balení do nevratných obalů s delší trvanlivostí, ale pro to chyběly balicí stroje a obalový materiál. Výhodou skleniček bylo, že v nich bylo možno dodávat také kakao, což děti s nadšením kvitovaly.

Problém č. 2c nebo chcete-li č. 8- sáčky

Postupem času se přešlo na balení čtvrtlitrových porcí do polyetylenových sáčků. Řada z vás to jistě pamatuje, bylo do nich baleno také půllitrové a litrové množství. Cástečná úleva, ovšem děti brzy objevily novou zábavu – z propíchnutého sáčku vytvořit mléčnou fontánu. A problém vedení školy – kdo bude uklízet prázdné sáčky? I do sáčků bylo možno balit kakao nebo ochucené mléko.

Problém č. 9 – brčka

nebo-li slámky. Podle pokynu hygienické služby měly si děti nosit z domova slaměná brčka, kterými propíchly uzávěr skleničky nebo sáček, na jednorázové použití. Protože těchto brček byl nedostatek bylo přípustné použít brčka umělohmotná, ale bud je musely děti po použití propláchnout teplou vodou a hygienicky uložit nebo příště použít brčko nové.

Problém č. 2d – rozšíření sortimentu

I když se postupně rozšířilo podávání kakaa nebo zakysaného mléka, pro děti to bylo po čase chuťově únavné. Postupně byl sortiment rozšířen na škálu ochucených mlék, jogurty, pribináčky a další tvarohové krémy, vybrané sýry. Výrobky byly baleny ve vyhovující dávce, s prodlouženou uchovatelností a v nevratných obalech. Hodně k tomu přispělo bezplatné podávání mléčných přesnídávek v oblastech se znečištěným ovzduším, především v severních oblastech republiky.

Problém č.10, který můžeme nazvat nepochopením

V druhé polovině 80. let probíhala mléčná akce na většině škol a pro většinu dětí základních a středních škol. Rozšiřilo se i podávání bezplatných přesnídávek v řadě dalších oblastí se zhoršeným ovzduším. Sortiment vyhovoval. hmotnost porcí i balení rovněž. Mléčné výrobky byly dotované nebo ve jmenovitě určených oblastech bezplatné. Zajištěním akce se zabývali lidé, kteří byli odměňováni nejen oním vzpomínaným desetníkem za porci, ale navíc dalšími uvolněnými prostředky.

Počátkem 90. let přišel nečekaný zlom. Školské orgány postupně nabyly přesvědčení, že peníze, věnované mléčné akci, lépe poslouží školám a výuce dětí. A to i tam, kde byla akce bezplatná z důvodů špatného životního prostředí. Podávání mléka a mléčných výrobků ve školách se tak stalo minulostí.

Po několika letech byla akce vzkříšena. Za mnohem snadnějších podmínek a snad i s větším pochopením odpovědných školských orgánů a škol. Af se jí daří!