2004/3
MUDr. P. Tláskal, CSc., FN Praha-Motol
Rozbory tělesného složení člověka ukazují, že 55 a více procent těla tvoří voda. U novorozenců je to dokonce více než 70 %. U dětí školního věku kolem 60 %. Organismus vodu v procesu výměny látkové neustále ztrácí a musí ji zpětně doplňovat. Uvedený cyklus regulace jev motivacích člověka veden žízní, která nastává pokud příjem tekutin není dostatečný. Pocit žízně je vyvolán stimulací mozkových struktur (hy-pothalamu) při vyšší osmolaritě (zahuštění) tělesných tekutin. U dětí však v některých případech není pocit žízně dostatečně silný nebo natolik prioritní, aby dítě cíleně vyhledávalo tekutiny. Tyto situace pak navozují, že děti nemají dostatečný příjem tekutin a organismus tak může dlouhodobě trpět jejich nedostatkem. V této souvislosti se v organismu koncentrují v tekutinách rozpustné pevné látky, například elektrolyty (tvořené z minerálních látek) nebo různé odpadní látky, které organismus v rámci látkové výměny potřebuje vyloučit. Zvyšuje se tak koncentrace těchto látek v krvi, v moči i dalších tělesných tekutinách a narušují se tak běžné podmínky vnitřního prostředí. Důsledky těchto změn mohou být bezprostřední i dlouhodobé. Záleží na stupni nedostatku příjmu tekutin. Velký stupeň odvodnění – dehydratace může bezprostředně ohrozit život člověka, dlouhodobý mírný stupeň nedostatečného příjmu tekutin může například podnítit tvorbu močových nebo žlučových kamínků a podobně.
V roce 2002 jsme v krátké studii zjišťovali stravovací režim dětí, které byly z nějakých důvodů přijímány do nemocnice. Z údajů, které jsme získali ještě z doby dobrého zdravotního stavu dětí bylo patrné, že téměř 11% těchto dětí ve školním věku nesnídalo nebo ráno přijímalo pouze omezené nebo nulové množství nějaké tekutiny. Během noci dítě spí, tekutiny nepřijímá. Látková výměna probíhá v době nočního spánku sice zpomaleně, ale potřeba výměny tekutin dále pokračuje. Uvádí se, že již mírně zvýšená koncentrace nahromaděných a nenaředěných metabolitů se může zpočátku projevit neklidem, bolestmi hlavy, jemnými poruchami koncentrace či i paměti. Tedy příznaků, které v době výuky mohou i zhoršovat studijní výsledky školního dítěte. Pokud dítě ráno nesnídá a nepřijímá tekutiny mohou se začít objevovat dané problémy.
Při sledování pitného režimu dětí jsme zjišťovali, že asi 16% dětí přijímalo tekutiny méně než čtyřikrát denně, což většinou představuje méně než l litr tekutin. Je pravdou, že tekutinu člověk nepřijímá pouze jako samostatnou složku potravy, ale získává ji i v rámci daných potravin. Například meloun obsahuje asi 93 % vody, čerstvá jablka mají asi 85 % vody, zelenina obecně obsahuje 70 až 90 % vody. Ovoce a zelenina jsou tudíž na vodu bohaté. Jinak je tomu však již s jinými potravinami nebo výrobky. Mlýnské a pekárenské výrobky obsahují od 15 do 35 % vody s některými výjimkami, těstoviny kolem 11% vody, maso a masné výrobky kolem 50 % vody a podobně. S vodou získanou z potravin se většinou nepočítá. Potřeba tekutin pro děti je uváděna podle určitých schémat nejlépe vyjádřených k hmotnosti dítěte nebo později dospělého člověka. Například dítě s hmotností 20 kg potřebuje v denním příjmu asi 1500 ml tekutin. Dítě, které váží asi 30 kg potřebuje denně asi 1700 ml tekutin, dítě s hmotností kolem 45 kg potřebuje asi 2000 ml. S přírůstkem hmotnosti a věku se potřeba denního příjmu tekutin dále zvyšuje. Dospělý člověk potřebuje 2500 až 3000 ml tekutin denně. Samozřejmě je nutné si uvědomit, že v některých případech se potřeba tekutin mění. Z běžných situací je možné například uvést větší sportovní zátěž u adolescentů. Intenzivní cvičení v chladném prostředí může vést až i ke ztrátě 2 či 3 litrů tekutin za hodinu. Současně se ztrátou tekutin dochází i ke ztrátám solí, zvláště sodíku a chlóru, ale částečně i draslíku a hořčíku. Intenzivní ztráty tekutin a solí nemusí být pouze provázeny pocitem žízně, ale při větších ztrátách se objeví zvýšení srdeční činnosti, pocity na zvracení a podobně.
Významnou otázkou při zajišťování pitného režimu je nejen množství, ale i charakter přijímaných nápojů. Je zajímavé, že většina renomovaných knížek o výživě se zabývá potřebami přijímaného množství tekutin, ale většinou se již nezabývá charakterem přijímaných tekutin, s výjimkou mléka a nápojů, které jsou pro děti zcela nevhodné.
Některé názory o tom, že mléko není tekutina jsou samozřejmě částečně pravdivé v tom, že mléko obsahuje i nutričně významné složky a je vlastně i výživou, která má sytící účinek. Nicméně mléko obsahuje téměř 90 % vody a je proto zajisté i tekutinou. U fyziologických novorozenců a malých kojenců se nedoporučuje zbytečně dávat další tekutiny (čaj) mimo běžnou výživu. Důvodem je to, že děti v tomto věku potřebují na prvním místě kvalitní výživu, která svojí tekutou formou, s dostatečnou úpravou osmolarity (koncentrace solí či jiných látek v tekutině) zajišťuje dostatečný příjem výživy i tekutin. Mateřské mléko tyto požadavky zcela splňuje a po dobu plného kojení (v prvních šesti měsících věku) při dobrém zdravotním stavu dítěte by neměly být podávány jiné tekutiny. V časném věku dítěte musí být koncentrace solí kravského mléka i ostatních látek upravena k funkční nezralosti ledvin. Ledviny dítěte v prvních měsících věku nedovedou moč dostatečně koncentrovat a proto dříve podávané neupravené kravské mléko způsobovalo obtíže, horečku a stav, který při nedostatku další tekutiny mohl vést až k úmrtí dítěte. Tato situace již nyní nehrozí, náhradní mléka, určená pro kojeneckou výživu jsou přizpůsobena věkovým skupinám dětí a všude jsou uvedena doporučení v jaké koncentraci je nutné je připravovat z práškové do tekuté formy.
Mléko je samozřejmě významnou součástí výživy, dodává organismu nejen kvalitní bílkovinu, ale zvláště i vápník, který je velmi potřebný při vytváření kostní hmoty rychle rostoucího dětského organismu. Akce „školní mléko“ splňuje aspekty výživy i pitného režimu dětí v průběhu dopolední školní docházky. Některé děti však mléko nepijí, jiné si mléko nosí domů místo aby je vypily ve škole, některé děti mléko nedostávají vůbec. Jaké jsou jiné možnosti zajištění pitného režimu školních dětí v průběhu dopolední či odpolední výuky?
Jednou z cest bylo zavedení prodejních automatů do školních zařízení. Tyto automaty nabízejí k výběru většinou nápoje, které děti preferují. Vycházejí však především z preference sladké chuti, což často splňují různé „limonádové nápoje“. Tukem se dítě zasytí a někdy pak může odmítat běžnou výživu. Dále se nabízí použití vody z kohoutků běžného vodovodního systému. Pitná voda je však chlórovaná, chuťově ne vždy ideální a možnosti pro hygienicky ideální příjem (kelímky najedno použití) jsou v podmínkách školy omezené. Pro zajištění pitného režimu dětí by ve školách bylo asi vhodnější zakoupení stojanů na pitnou vodu, kde je voda chuťově přijatelná, je doplňována v barelech současně se sadou kelímků najedno použití. Ekonomické zajištění tohoto systému je však náročnější a proto zbývají ještě další řešení, že dítě bude dostávat vhodný nápoj z domova nebo si jej bude pravidelně kupovat k dopolední, případně odpolední svačině nebo ke sportovním výkonům, kde lze předpokládat větší výdej energie a tekutin.
Mezi vhodné nápoje pro děti patří zajisté méně slazené čaje a některé nepříliš kysličníkem uhličitým sycené minerální nebo stolní vody. V obchodní síti jsou k dispozici různá malá pitíčka, minerálky, džusy a podobně. Vhodný výběr nápojů svých dětí by měli rodiče znát a případně nenásilně korigovat. Je dobře známo, že například děti s nadváhou si především vybírají sladké a kaloricky bohaté nápoje, což u těchto dětí není zrovna nejvhodnější. Mezi nápoje, které by děti rozhodně neměly dostávat patří alkoholické nápoje nebo nápoje s obsahem kofeinu.
Závěr: Dodržování správného pitného režimu znamená pro dítě i dospělého člověka prevenci v komplikacích zdravotního stavu, kde se může uplatnit nedostatečný nebo nevhodný příjem a výběr tekutin. Zabezpečení vhodného příjmu tekutin v průběhu celodenního zaměstnání dítěte ve škole je významnou součástí této prevence.
P.S. Tato publikace obsahuje některé výsledky ze studie VZ FN Praha Motol č. 00000064203