Škodlivost nasycených tuků

Dotaz zejména pro doc. Bráta:
pěkný den, píšu ohledně tuků, píšete, že vliv nasycených mastných kyselin na zvýšení rizika kardiovas. onemocnění je jasně prokázán, zdá se však, že to tak jednoznačné rozhodně není, čtu si tu problematiku podrobně a je opravdu složitější, za poslední 3 roky (2014-16) z šesti důležitých přehledů jen dva našly rizikovost nasycených tuků, z toho jen jeden významnější (hlavně u mužů), čtyři přehledy nenašly rizikovost žádnou (nebo jen zvýšení hladiny cholesterolu, které však nezpůsobovalo nárůst karidovask. onemocnění): tedy není úplně jisté, že nasycené tuky tolik škodí, ale zatím se většina důležitých zdravotních organizací přiklání k jejich omezení či spíše nahrazení tuky nenasycenými, zejména PUFA…navíc prokazatelně víc tuku znamená víc energie (víc kalorického příjmu), což vede i k větší obezitě…Viz zde:  https://en.wikipedia.org/…/Saturated_fat_and_cardiovascular… a zde:  https://en.wikipedia.org/wiki/Saturated_fat
Jak to tedy je? Možná ty nasycené tuky neškodí tolik, jak se dříve myslelo – nepůsobí zde konzervativismus výživářů proti výsledkům metaanalýz?
Děkuji, Antonín Dolák

Je pravda, že se v některých metaanalýzách ukazuje, že účinek nasycených mastných kyselin na rizika KVO není jednoznačný. Nicméně i pro toto je relativně jednoduché vysvětlení. U jednotlivých studiích záleží na tom, co nasycené mastné kyseliny ve stravě nahradí. Pokud jsou nasycené mastné kyseliny nahrazeny sacharidy, výsledek skutečně nemusí být prokazatelný, zvláště v případech, kdy je vyšší konzumace přidaných cukrů, může dojít i ke zhoršení. Pokud jsou nasycené mastné kyseliny nahrazeny polynenasycenými, jsou výsledky pozitivní. Podobně pozitivně funguje i náhrada komplexními sacharidy s vyšším podílem vlákniny. Polynenasycené mastné kyseliny jsou ale účinnější. Proto se také v poslední době více zdůrazňuje důležitost těchto záměn než pouhé omezování příjmu nasycených mastných kyselin. Nejzajímavější je vždy, pokud tento typ komentáře přijde od autora jedné z těchto studií. Já sám jsem to zažil na konferenci v Malajsii v říjnu 2016, kde Rajiv Chowdhury – autor jedné často citované studie k tomuto tématu – sám u své studie prohlásil, že zde nebyl sledován tento efekt záměny a ukázal na další podobné studie, ale i na ty, kde tomu bylo naopak. Výsledky byly konzistentní.

Metaanalýzy v rámci výživy jsou složitější než např. ve farmacii, kde se daří lépe oddělit vliv sledované aktivní látky od jiných vlivů. Potraviny jsou mnohem více komplexní a záleží na tom, jak jsou metaanalýzy koncipovány. Reálné potraviny a celková strava obsahují živiny se synergickým i antagonickým účinkem, což může významně ovlivnit výsledky. Proto je potřeba více pozornosti věnovat doporučením renomovaných odborných společností, které vždy vycházejí z podrobné analýzy literatury publikované až do současnosti, ať už se jedná o jednotlivé studie nebo metaanalýzy.

Tuk skutečně obsahuje dvojnásobek energie než sacharidy nebo bílkoviny. Jeho nadměrná spotřeba může vést k obezitě. Všechna srovnání jsou však uskutečněna na bázi stejného energetického příjmu, nikoliv gramy proti gramům. Navíc výživová doporučení vždy pracují s vyváženým energetickým příjmem a výdejem, aby k nárůstu tělesné hmotnosti nedocházelo. V reálném životě je to jinak.

Pokud sledujeme vývoj výživových doporučení v rámci vyváženého příjmu a výdeje energie, tak se doporučení pro příjem energie z tuku spíše zvyšují, jak ve spodní, tak i horní hranici: tuky 15-30 % z celkového energetického příjmu WHO 2003, 20-35 % WHO 2010, 25-40 % Skandinávie 2012.
 
S pozdravem,
Doc. Ing. Jiří Brát, CSc.